Alex Nursall o tom, že je dobrý ve zlém

Tvůrčí tým ve FreeConference se rozhodl oslovit některé z našich oblíbených umělců, textilních výtvarníků a ilustrátorů a požádal je, aby přepracovali logo FreeConference (Puffin) podle svého osobního stylu. Měl jsem dost privilegia chatovat s jedním z našich milých umělců, Alexem Nursallem.

Než jsem se posadil k počítači, abych si promluvil s Alex pomocí FreeConference.com, provedl jsem malý průzkum. 40 minut v králičí noře Google jsem si uvědomil, že jsme pracovali pro stejnou publikaci na University of Toronto – jejich noviny , Varsity.

FreeConference má funkci videokonference jedním kliknutím, ale také jsem dal Alexovi možnost zavolat pomocí našeho telefonního čísla v Torontu, ale tajně doufal, že se připojí k naší konferenci, protože jsem se těšil, až uvidím, jak bude Alex vypadat na našem krystalu jasné video. Často si barví vlasy v jedinečných barvách a je úplným stylem. Byl jsem nervózní a vzrušený najednou.

Alex Nursall je známá jako spisovatelka, ilustrátorka, fotografka a komikska, ale chtěl jsem vědět, který z těchto titulů sedí na její vizitce jako první.

Nakonec jsme se bavili o síle jazyka, potřebě dýchacího prostoru a o tom, proč se vždy nevyplatí brát se příliš vážně. Což mě přivádí k představení toho chlapa.

Alex Nursalls Puffin

G: Vidím, že máme společnou alma mater. Jak tě sem přivedla tvoje zkušenost s Varsity?

A: Myslím, že jsem začal s psaním v letech 2005-2010? Měl bych to vědět, ale špatně si pamatuji roky. Chvíli jsem pro ně psal a rok jsem také pracoval jako jejich pomocný editor fotografií a poté jako jejich ilustrátor.

G: Řekl/a bys, že tě baví víc upravovat fotky nebo ilustrace jiných lidí?

A: Chci říct, částečně mě víc bavilo upravování fotek, protože je to moje vlastní věc a máte o něco větší kontrolu. Také mě bavilo pracovat jako editor ilustrací, protože to byla trochu změna – už jsem neposílal sám sebe na úkol, ale snažil jsem se vystopovat další ilustrátory, kteří mi říkali: „Kde je tohle? Prosím, buďte hotovi včas."

G: A samozřejmě víte, jaké by to bylo být na straně příjemce takového e-mailu! Takže muselo být snazší tuto diskusi vést.

A: Jo, součástí toho bylo, že jsem ten pocit znal. Teď to pomáhá, když pracuji v reklamě, takže je to pořád stejný typ lidí. Chtějí něco, ale vlastně nevědí, jak říct, co chtějí. Zvláště u ilustrace lidé řeknou: „Chtěl bych něco, co představuje postgraduální studium“ a já si říkám: „Potřebuji mnohem více informací, které jsou opravdu vágní: je to věda, je to umění? Co tady děláme? Táhnete nohy nebo je to vrchol vaší kariéry? “. Bylo zajímavé naučit se tyto věci interpretovat.

G: Myslíte si, že vám vaše práce spisovatele pomáhá pochopit a interpretovat přání a touhy ostatních lidí? Pomáhá vám jasněji sdělovat vaši vlastní vizi?

A: Myslím, že to bylo užitečné v tom, jak to rozšířilo mou slovní zásobu: abych mohl/a vlastně, no, tak nějak vyjádřit, co lidé chtějí. Chcete, aby si stále dokázali interpretovat, co chtějí, a abyste je ve své interpretaci příliš netlačili. Je snadné chtít si to interpretovat po svém a přitom se můžete úplně mýlit, takže se chcete vyhnout tomu, abyste je svedli špatnou cestou. Musíte být schopni nabídnout slova, když je nemají, ale musíte vědět, co hledají.

G: Povězte mi o svých raných vlivech. Jste samouk? Jak vznikl tento tvůrčí životní styl?

A: Trochu samouk- myslím, že jsem jako dítě dělal hodiny výtvarné výchovy. Myslím, že mě do toho na léto dali moji rodiče, aby měli čas mimo mě a mého bratra. Naučil jsem se dělat základní grafiku a akvarely.

Moje teta je umělkyně, takže jsem se od ní leccos naučila. Hodně z toho ale byly komiksy . Prohlédla jsem si Van Gogha a Matisseovy knihy, víte, ty věci, které vám rodina koupí k Vánocům, když jim rodiče řeknou, že se zajímáte o umění, ale já čtu hodně komiksů.

G: Něco z toho vás napadá jako formativní inspirace?

A: Jasně, určitě Calvin a Hobbes a Odvrácená strana. Odvrácená strana pro tón a C&H pro umělecký styl; ten chlapík, co dělá Calvina a Hobbese, má úžasný cit pro barvu. To je něco, co novinoví umělci bohužel nemají vždycky možnost prozkoumat, protože je to pochopitelně neuvěřitelně omezené médium.

Každopádně v takto kontrolovaném médiu posunul spoustu hranic. Ve větších knihách můžete vidět jeho akvarely, a to mě opravdu dostalo do všech těch drsných linií a jemných barev.

G: Právě jste odpověděl/a na mou další otázku, která se týkala toho, co jste čerpal/a z těchto zdrojů inspirace. Drsné linie a jemné barvy – perfektní. Jaké je tedy vaše oblíbené médium?

Odpověď: Akvarel je můj hlavní druh věcí. Na univerzitě jsem hodně pracoval s akryly, ale jakmile jsem byl venku, vrátil jsem se k akvarelu. Je to těžké médium; není to odpouštějící a musíte vědět, jak funguje negativní prostor, protože tam není bílá. Pokud chcete na obrázku bílou, raději si to naplánujte.

G: Chtěl jsem se zeptat, co je na tomto médiu nejnáročnější, ale předbíháte mě. Byly pro vás akrylové barvy na univerzitě jen nutné zlo?

Odpověď: Rád s nimi maluji a oni mi dali spoustu techniky, když jsem se učil věci, jako je správné vrstvení. Mají své vlastní problémy, které spočívají v tom, že jsou velmi neprůhledné. Je těžké stavět správně - snadno vytvářet husté barvy, což je v pořádku, ale musíte vědět, jak tyto hodnoty fungují.

Akvarel je pěkný v tom smyslu, že můžete stavět jemnosti. Obvykle pracuji s kusem papírového ručníku vedle sebe a začínám opravdu lehce a pokračuji ve stavbě. Popadnu a otřesu, pokud potřebuji vytáhnout barvu nahoru, protože jsem šel příliš rychle nebo příliš tmavě příliš rychle.

G: Tím jste mě přivedl k mé další otázce. Rutina. Řekněme, že jste právě dostal zakázku. Předpokládaně se probudíte, vyčistíte si zuby, osprchujete se… a co potom? Popište mi to. Jaký je další krok při tvorbě?

Odpověď: Obvykle začínám vytahováním referenčních obrázků podle toho, co to je ... Víte, něco, co mi dává tu myšlenku, zvláště pokud to zahrnuje figurální věci. Moje webová kamera je většinou moje fotografie v hloupých polohách a snaží se přijít na to, jak vypadá paže zkroucená dozadu a vzhůru nohama.

Začnu tím, abych pochopil, jak věci budou vypadat, látka a stíny a co ne. Jediným skutečným rozdílem je něco jako zakázka na portrét domácího mazlíčka, tedy jako pes, který vycházím z fotografie, kterou jsem dostal.

Pokud je to otevřenější, většinou načrtnu a odtud začnu malovat. Některé předměty mé vlastní práce pocházejí z velmi podivných hlubin mého mozku, takže ...

G: Takže jak divné některé z těchto nápadů bývají? Myslím, že jste pracoval/a i na věcech podivnějších než jen na portrétech domácích mazlíčků na zakázku?

A: Někteří z nich byli opravdu divní, jo. To bylo, když jsem byl na univerzitě, ale někdo napsal článek o porno stránce a já jsem pro to musel udělat ilustraci.

Pamatuji si to matně - musel jsem se vypořádat s vytvořením tohoto akvarelového obrazu tím, že z tohoto porna pořídím screenshot a použiji jako referenci druh, nejméně oplzlých fotografií. Měl jsem tuto opravdu podivnou noc procházením tohoto videa pro dospělé a pokoušel jsem se načrtnout tuto věc a vytáhnout tento obraz, který mohl stále běžet na veřejnosti ... Bylo mnoho soudních použití zakrývání věcí vlasy a zakrývání up to some things with the Quicktime controls as a kind of faux “black bar”.

Byla to jedna z těch věcí, u kterých si říkám: „Asi takhle strávím čtvrteční večer? Fajn.“ Byla to vítaná přestávka od „Nakresli mi prasátko“. To je fajn, ale pojďme dělat něco zábavnějšího.

G: Zdá se vám, že za vámi lidé chodí hlavně kvůli těm menším věcem? Jsou nějaké větší kousky, které vás nadchly?

Odpověď: Myslím, že právě teď dělám menší provize. Od několika věcí jsem ustoupil, protože přecházím z práce. Rád bych se vrátil do série Nepřirozených predátorů. Je několik věcí, které se právě teď snažím rozjet. Zatím o nich nemohu mluvit, musím je držet pod pokličkou. Ale usadit se v nové práci je na prvním místě.

G: Pověz mi o nové práci!

Odpověď: Pracuji v postprodukčním zvukovém zařízení a právě jsem přešel na castingového ředitele. Znamená to, že tam sedím, dívám se na herce a říkám „Teď to ovládám!“ Dělám si srandu Jsem tu, abych se ujistil, že se máš dobře. Pracuji s úžasným týmem. Je to skvělá skupina lidí.

G: Takže rád pracujete s lidmi. Proč ve vašich dílech vidím převážně zvířata? Jsou snadněji kreslitelná? Lepší jsou referenční fotografie? Co to z toho dělá?

A: Mám pocit, že mě kreslení zvířat baví, protože je to zábava; je tam větší svoboda; mám pocit, že když se dostanu ke kreslení, mám z lidí opravdu dost.

G: Na svých webových stránkách se představujete jako spisovatel, ilustrátor, fotograf a editor. Řekl byste, že jste se zaměřil především na jedno z nich a ne na druhé? Která umělecká forma vstoupila do vašeho života jako první?

A: Řekl bych, že jsem nejprve spisovatel. Hodně píšu. Také bych řekl, že fotografie a ilustrace jdou vedle sebe. Všichni mají své místo.

G: Pracoval jsi na něčem zábavném? Píšeš převážně beletrii?

Odpověď: Píšu převážně o kosmetice a líčení. Moje hlavní oblast znalostí je historie líčení. Udělal jsem sérii pro Jezábel a sérii pro Přípitek. Právě jsem zjistil, že Přípitek se ukládá do archivů Kongresové knihovny. Nějaký opravdu podivný kousek, který jsem napsal o líčení v roce 2000, je v Kongresové knihovně, tak si to užijte, budoucí generace! Doufám, že se vám moje myšlenky na levandulové oční stíny budou líbit, protože tam jsou.

G: Takže pokud se tyto trendy vrátí, můžeme za to vinit jen vás.

A: Vrací se to! Což je legrační, protože se díky tomu cítím trochu starý.

G: Takže, ohledně Projektu Puffin. Jak vás kontaktovala FreeConference?

A: Váš šéf Jason Martin mi to zmínil. Asi před rokem jsem pro něj udělal ilustraci, protože jsem udělal ilustraci pro TSN, pro tyhle praštěně vypadající riffy na všech 30 logech NHL a udělal jsem pro něj jeden z papuchalku FreeConference, takže to je ono.

G: Takže když tě požádal, abys to nakreslil znovu, pomyslel sis: „Jo, docela dobře se známe. Nakreslím to.“

A: Ano, přesně tak.

G : Na co jsi přišel?

A: Vycházel jsem ze stylu, který jsem používal v TSN. Vycházel z potrhlého obrázku loga Toronto Blue Jays, který si získal trochu popularity. Je to plochý, volně udělaný obrázek, oči jsou trochu hloupé, vypoulené – mají vypadat špatně v dobrém slova smyslu , takže…

G: Špatné v dobrém slova smyslu. Vysvětli mi to.

A: Jsou hotové – zhruba, ne špatně – ale nedíváte se na ně s myšlenkou, že je to profesionálně udělané. Díváte se na ně a říkáte si: „Cože? Co se to tady děje? Dostal někdo zaplaceno za to, aby to napsal špatně?“

Umožňuji uvolněnost čar v barvách ... líbí se mi dýchací místnost na obrázcích.

G: Snažíš se svým životem znázornit na papíře to, co děláš? Dýcháš si?

Odpověď: Vytvořil jsem tón ve svém umění i ve svém životě. V mém životě je tón. Dostává se vám hlouposti - „dobře, to je divné, ale hezkým způsobem“.

G: Dobře. Takže je tam takový ne tak vážný tón. Dá se to přenést na všechno? Jaký je váš obývací pokoj?

A: Je to vlastně čisté. Na to jsem docela puntičkář. Je to starší budova s ​​opravdu vysokými stropy a lustrem v obývacím pokoji. Spousta nábytku je... Řekla bych, že je to směsice, ale máme i slušné věci. Máma našla 110 let starou židli a zrenovovala nám ji. Je tam spousta umění: už si nemůžeme koupit žádné další umění, je ho tam moc.

G: Takže stěny jsou dobře vymalované. Dobre to vedet. Jaká je tvoje nejoblíbenější cetka? Nebudu tě soudit, jestli je to sbírka panáků.

A: Dobře, nech mě přemýšlet. Můj partner je z Liverpoolu a tam mají věci zvané Superlambbananas. Jsou po celém městě, tyto jehněčí banánové hybridy. Jsou to sochy, které kombinují jehněčí a banán, a my máme na plášti červenou. Líbí se mi naše socha lambbanana.

Jednou jsem také vyrobil podnos, z nějakého starého vitráže jsem nařezal na dlaždice. Je na něm napsáno „Večírek nahý“ a to je v mé kuchyni. Je tam už 12 let. Mám pocit, že lidé přicházejí a dívají se na to, ale víte, nikdo to zatím nebral jako směrnici.

G: 12 let... Docela dlouhá doba na to, aby jeden tác na párty vydržel. Když už mluvíme o minulosti, vzpomenete si na nějaké dětské knihy, které byste si představovala, že byste ilustrovala?

A: Myslíte ty z mého dětství nebo věci, které bych chtěl sám vyrobit?

G: Na obě tyto otázky rozhodně odpovězte.

A: Mám pocit, že bych chtěla udělat něco divného s líčením, jen tak vytáhnout něco z mého každodenního života, napsala bych knihu o historii kosmetiky pro menší děti. Znáte ty knihy typu „Jděte do prdele spát“ ? Ráda bych napsala nějakou o reklamě nebo marketingu, myslím, že z nich se dá hodně vyvodit.

Co se týče knih, které existují, je jedna kniha, kterou jsem četla jako dítě, a je už dávno vyprodaná a pravděpodobně ji už nikdy nenajdu, ale jmenuje se Šepot na hřbitově a je to kniha strašidelných příběhů. Mám prostě pocit, že... je to tak mimo to, co normálně dělám, že by mě to opravdu zaujalo. Je to rozhodně strašidelná kniha pro děti a já ráda kreslím inkoustem. Moc ráda bych k tomu kreslila strašidelné inkousty.

G: Jaký druh papíru obvykle používáte?

Odpověď: Používám akvarelový papír z jemného zrna za studena. Nemám rád, když je papír příliš oblázkový, protože pak moje skici vypadají jako odpadky, takže mám rád jemné zrno.

Mám však také spoustu notebooků jiných typů papíru. Používám každodenní papír, papír do tiskárny, papír origami, pokud potřebuji něco načrtnout- na něčem se to děje! Všechno to zasekávám do hromady sešitů. Dokonce jsem jednu udělal na stvrzence. Často zvažuji, že místo toho předám toho drsného a pomyslím si: „Finále bude strašné, omlouvám se, tohle je to nejlepší, co bude možné získat“.

G: Měli jste někdy nespokojené klienty? Přišli k vám někteří lidé s portrétem domácího mazlíčka a řekli: „Tohle vůbec nevypadá jako můj pes!“

A: Ne, ne, nic takového. Lidé milují portréty svých domácích mazlíčků! Bylo pár lidí, kteří si mě najali a zmizeli z povrchu zemského, víte, „tady je vaše umění“ a oni řekli něco jako „Sbohem navždy!“ a vy jste chtěli říct „Vrať se a zaplať mi ty peníze!“, ale to se bohužel stává. Naštěstí ne moc často, ale každý má takového klienta, který se vypaří, a já mám prostě chuť napsat: „Děkuji, že jste byli naprosto otravní. “

Nechal jsem jednoho klienta, aby se ke mně vrátil s kresbou dinosaura a řekl, že je to „příliš ženské“. Nevím, jak z toho udělat méně ženský ... Říkala jsem si „teď už má větší nohy? Nevím, jsem ztracený. "

G: Jestli chtěli, aby to bylo méně ženské, měli to prostě zvýšit! *ucukne se, protože nerovnost v platech je obrovský problém a ne jen dobrá pointa*

Odpověď: Myslel jsem na sebe, chci to udělat ženštější. Víš? "Fajn, teď má velkou paruku!" Tam!"

G: Taky bys nad tím mohl/a nakreslit skleněný strop a říct, že teď přesně víš, co to je.

A: Už to skoro chci dát na demonstrační znamení! To je skvělý materiál.

G: Dobře, ještě pár věcí pro tebe. Kdyby sis s sebou na dovolenou mohl vzít jen jednu věc na tvoření, co by to bylo?

Odpověď: Je v tomto seznamu zahrnuta kamera? Půjdu s kamerou. Přinejmenším si vezmu fotoaparát.

G: Digitální nebo filmový?

A: Většinou digitální. Film je prostě nákladný. Dělám většinou svatby a podobně a s filmem je to jen ošemetné. V temné místnosti to bylo vždy velmi meditativní, dokud někdo neotevřel dveře.

G: Nechali tedy do vašeho filmu proniknout světlo? Nerušit není návrh! 

A: Jo, je to všechno zábava a hry, dokud někdo neignoruje nápis na dveřích. Byla to součást třídy filmové fotografie, kterou jsem absolvoval, a vyvinuli jsme černobílé tisky.

G: Vzpomenete si na nějakou práci, kterou jste si v tom období opravdu užili?

A: Udělal jsem projekt krajinářské fotografie ve starší části malé vlastní, těžební čtvrti. Takže to bylo zchátralé a trochu pokřivené. Měl jsem také tuto sérii portrétů, které jsem pořídil svým přátelům, kteří se právě probouzeli, takže všichni vypadají super zmuchlaně. Není nic lepšího než se probudit k tomu, že vám někdo v 7 ráno ukazuje fotoaparátem do obličeje, že?

Bylo pár dobrých lidí, kteří ze mě nebyli nadšení. Je to trochu těžší, když nežijete v rezidenci. Teď, když každý, koho znám, bydlí 20 minut jízdy metrem daleko, musel bych zůstat u tebe doma, abych tě chytil ospalého!

G: V Harthouse je pro fotoklub k dispozici temná místnost, pokud se chceš vrátit k vyvolání. Pokud víš, máš dvě hodiny volného zápachu po chemikáliích. Můj partner ji používá pro svou práci a já jsem strávila čas čekáním na ty drahocenné stříbrné role!

A: Jo, myslím, že proto byly vynalezeny podcasty. Můžete tedy mít potichu soukromou relaci podcastů. Zvykl jsem si na to, že lidé ignorovali znamení v temné komoře, a tak jsem začal nosit sluchátka přes ramena, trochu jako pelerína, a zvýšil hlasitost tak, abych to stále slyšel na krku, ale mohl jsem zabránit komukoli, aby přišel pokud jsem slyšel, jak se blíží. Připadalo mi to trochu jako malá norková štóla, vyrobená z epizod „Jak to vzniklo“.

G: Podcasty, co? Nějaké doporučení?

Nedávno jsem se dostal do „Dospělých, kteří si přečetli věci, které napsali jako děti“, což je zkreslené, protože jsem na tom hrál. K dispozici je také „The Nod“, který produkuje Gimlet. Je tu skvělá epizoda, kde rozbili šílené spiknutí o tom, že Solange měla Beyonceovo dítě a jak je Illuminati přiměli, aby to udělali ... bylo to šílené.

Pokud jde o malování, nemůžu se při práci dívat na nové věci, takže když jsem ve formě, nechávám staré pořady, protože se do toho nemůžu vtáhnout. Nemusím dávat pozor; není to jako Westworld.

Taky zjišťuji, že se nemůžu dívat na nic moc děsivého nebo blízkého realitě, protože svět je už tak dost děsivý. Nemůžu se dívat na Black Mirror , je to moc intenzivní. Sleduju zprávy a čtu noviny a než se dostanu domů, prostě si od té hrůzy potřebuju odpočinout.

Myslím, že proto se tolik dívám na starou Futuramu . Ta budoucnost není tak děsivá: Chápu ji, víš? Můžu se za tím postavit. „Ten robot je opilec! Jsou stejní jako my.“

Nemohu se však dívat na epizodu s Fryovým psem. Přeskočím to, jsem z toho příliš smutný. V současné době nemám žádné domácí zvíře, ale jedno by se mi líbilo.

G: Kdybyste si mohli vybrat jakéhokoli domácího mazlíčka, bez jakýchkoli výhrad, jaký by to byl?

Odpověď: Chtěl bych malého až středně velkého psa, který příliš neštěká.

G: Mohl sis vzít kapesního lva a ty sis vybral bígla?!

A: Ne, bíglové příliš štěkají. Chci jako pes, který rád chodí, když chci chodit a spí, když chci spát.

G: Takže v podstatě tvůj soulmutt.

A: Jo, docela dost. Mám pocit, že bych to nazval také něčím směšným, jako senátor, takže bych mohl jít do psího parku a být jako „senátore, hned přestaňte hýbat nohu toho chlapa!“ Opravdu chci slyšet, jak se to stalo.

G: Myslím, že kdybyste o něm tweetovali, spustilo by to spoustu politické propagandy.

A: Určitě by se to rychle rozvinulo.

Dobře, myslím, že dnes večer udělám banánový chleba a splním, co mi ještě zbývá . Udělala jsem chybu, že jsem si do práce vzala pečivo, a tak se teď šéf občas nakloní do mé kanceláře a řekne: „Víš, v kuchyni jsou nějaké banány navíc...“ a já si říkám: „Chceš, abych ti jen udělala banánový chleba!“

Pokud chci být v kanceláři něčím známým, bylo by hezké být známým pečivem, ne špatnými vtipy.

G: No, bylo mi naprostým potěšením si s vámi povídat. Díky za váš čas. Doufám, že se vám banánový chléb povede, a ne v dobrém slova smyslu špatný.

Freeconference.com je dokonalým řešením online komunikace pro nezávislé osoby, jako je Alex Nursall, kteří hledají ZDARMA profesionální platformu pro telekonference a virtuální konference. Zaregistrujte se hned.

FreeConference.com je původní poskytovatel bezplatných konferenčních hovorů, který vám dává svobodu volby, jak se připojit k vaší schůzce kdekoli a kdykoli bez závazků.

Vytvořte si ještě dnes bezplatný účet a využijte bezplatné telekonference, video bez stahování, sdílení obrazovky, webové konference a další.